Výměnný pobyt studentů - Neckargemünd 2026

Všudypřítomné jaro a přátelství se mísilo s uplynulými hrůzami holocaustu

„Už nikdy více“ bylo mottem historicky zaměřené studentské výměny s partnery z Gymnázia Maxe Borna v Neckargemündu, kdy jsme šli po stopách společné smutné historie z období světové války. Poslední březnový týden, který jsme strávili v Německu, byl prvním ze dvou plánovaných. V červnu budeme pokračovat u nás.

Studenti bydleli u svých partnerů v rodinách buď přímo v blízkosti školy nebo v některé z okolních obcí. „Dobrý den, já jsem Gastmama,“ představovala se nám jedna milá žena ze skupinky doprovázejících rodičů u školy a otevřela kufr od auta k naložení zavazadel. Dorazili jsme v pozdním odpoledni v pondělí 23. března. V celém regionu již kvetly růžově, bíle a žlutě stromy a keře, a ještě barevněji zahrádky a městské záhony. Jaro je tu zhruba o měsíc dříve než u nás.

Blízko Neckargemündu byl za války jeden z mnoha pracovních táborů centrálního koncentračního tábora v Natzweiler, konkrétně Neckarelz v Mosbachu. Česko-německé skupinky studentů pracovaly úterní dopoledne ve škole s autentickými archivními materiály, které se týkaly konkrétních Čechů, jež zde pobývali a někteří i zemřeli. Byli jsme první, kdo tyto archiválie zkoumal. „Zjišťovali jsme například, odkud ten člověk pocházel, jak často psal a dostával dopisy nebo v jakém byl při příchodu zdravotním stavu,“ vysvětluje Kája Habermannová z 2.B.

Odpoledne jsme pak zajeli na místo činu. Byly to zvláštní dojmy. Tábor býval umístěn v prostoru někdejší školy, která je v současnosti opět školou, a tak jsme se z oken „baráku“, který je pamětním místem zřízeným dobrovolníky, dívali na školní dvůr s prolézačkami, kde se o dvě generace dříve trápily stovky lidí coby na hlavním apelplacu. Zajatci v tomto táboře přebudovávali podzemní jeskynní prostory na skladiště. Vozilo se sem po řece Neckar všemožné technické vybavení k ukrytí před nálety, zejména z Berlína. Lidé pak často holýma rukama vynášeli těžké letecké motory nebo kusy výrobních linek do určených prostor. Přeživší vzpomínali na toto místo jako na mimořádně zablešené a zoufalé. Nejhorší byly povodně, psal jeden z pamětníků. To měli pracovat souvisle beze spánku a spoustu lidí to zákonitě stálo život… Obě části dne jsme se zabývali i s mapami. Studenti na místě dohledávali další podrobnosti o svých osobách a průběžně svá zjištění prezentovali.

Středeční program v Heidelbergu měl svou vážnou i odlehčenou část. Dopoledne jsme strávili v Dokumentačním a kulturním centru německých Sintů a Romů. I zde pracovali studenti s četnými obrazovými, textovými a autentickými dobovými materiály a seznamovali se s osudy konkrétních lidí. Muzeum na nás silně zapůsobilo. Na takové zacházení, jakým může člověk trápit člověka, by málokdo měl fantazii. Studenti se tu také seznamovali s principy, o které se to nekalé jednání opíralo. Od personálu muzea jsme byli upřímně pochváleni. Ještě tu nikdy neměli tak početnou skupinu, která by tak soustředěně, intenzivně, efektivně, v klidu a tak dlouho tímto způsobem pracovala. „Bylo pro nás zajímavé seznamovat se s reálnými příběhy obyčejných lidí a vzájemně si je předávat. Workshop, i když k hodně těžkému tématu, byl velmi dobře připravený,“ říká Viki Kopřivová ze 2.B. Následovala individuální prohlídka Heidelbergu a poté společný bowling. Po tak vážných tématech přišla trocha zábavy vhod.

Ve čtvrtek jsme byli slavnostně přijati místostarostou Bernauerem na radnici v Neckargemündu, kde pan místostarosta vzpomínal, jak se této studentské výměny kdysi sám zúčastnil. Studenti seděli v jednacím sále na místě zastupitelů a referovali o svých čerstvých dojmech ze společné akce. Rádi jsme se tu přihlásili k partnerství obou našich měst. Poté jsme vyjeli autobusem na hřeben za Heidelbergem a podnikli několikakilometrovou vycházku. Byl prostor pro povídání i vnímání přírody – pod námi se táhla řeka a na svazích kolem roztroušené domy původní zástavby. Přátelé nás dovedli do Thingstätte, obrovského areálu sloužícího dnes jako přírodní divadlo, který byl původně vystavěn k nacistickým propagačním účelům. Zbytek odpoledne patřil programu v režii jednotlivých rodin.

Letošní akce se uskutečnila za podpory města Jindřichův Hradec, které nám významně přispělo na autobus. A také za podpory Česko-německého fondu budoucnosti, kde jsme se v rámci loňského kulatého výročí od konce 2. světové války připojili k tématu roku. V červnu pak budeme pokračovat druhým tematickým týdnem u nás.

„Hodně mi ta výměna dala. Program byl sice místy smutný a náročný, ale myslím, že byl potřeba,“ říká Linda Kupková ze 2.B Mnozí účastníci si poprvé vyzkoušeli samostatný pobyt v jiné rodině a své jazykové znalosti a chuť se dorozumět. „Poznal jsem tam spoustu nových lidí a taky příběh mé hostitelské rodiny byl hodně zajímavý,“ připojuje Štěpán Kubeš z 1.B.

Jana Kittová a Marie Valdová