Peříčkový den v Jindřichově Hradci byl úspěšný

Vážení a milí přátelé,

chtěli bychom Vám ještě jednou poděkovat za účast na akci Peříčkový týden sbírky Pomozte dětem. 

Podařilo se Vám celkem vybrat úžasných 510.243,42 Kč !!!!!

DĚKUJEME, ŽE POMÁHÁTE :)

S pozdravem, Dagmar Huderová
Koordinátor spojeneckých akcí Pomozte dětem

Že pomáhat je lehké jako pírko osvědčili dobrovolníci z našeho gymnázia ve středu 27.3. Zúčastnili jsme se akce Peříčkový týden sbírkového projektu Pomozte dětem. Přispět znevýhodněným dětem tak mohli nejen naši gymnazisté, ale také lidé v ulicích města. „Byl to pro mě úplně nový zážitek. Trochu výzva pro zlepšení se v komunikaci. Celkově z toho mám ale dobrý pocit,“ říká dobrovolnice Kristýna.

Sedm našich dobrovolníků se obléklo do žlutých triček s logem kuřete se záchranným kruhem a nafasovali tašky s peříčkovými brožemi. S kasičkami se pak vydali mezi potencionální zájemce. Jako poděkování za příspěvek jim pak nabízeli peříčka, letáčky a samolepky. Někdo se chtěl zapovídat, mnozí ne, někteří je míjeli beze slova a bez zájmu. Ale našlo se mnoho těch, kteří přispěli, takže jsme společně naplnili hned tři kasičky. Přispěli i učitelé a spolužáci.

Akci pořádá Nadace rozvoje občanské společnosti pod Magistrátem hlavního města Prahy a je zaštiťovaná Českou televizí. Režijní náklady nadace tvoří z vybrané částky pouhých 5%, takže 95% výtěžku se skutečně dostává potřebným dětem. O konkrétním uplatnění vybraných peněz se rozhoduje ve veřejném řízení. Právě toto téma bývá občas námětem kolemjdoucích skeptiků, pro které není sbírka tím optimálním způsobem pomoci.

V některých třídách jsme se krátce zamýšleli nad oním znevýhodněním, které může být dáno tělesným nebo jiným hendikepem či smutným rodinným prostředím. Mluvili jsme o tom, že ač se o takové děti stará v tom nejzákladnějším jejich rodina a stát z peněz poplatníků, trocha radosti navíc jim určitě nezaškodí, někdy dokonce i maličkost může být pro takového člověka nedostupným splněným snem. Věříme, že konat sbírku na chodbách školy i v ulicích města smysl má. I kdyby to mělo být jen proto, abychom jako společnost zůstali lidštější a nezavírali oči před někdy krutou realitou druhých. „Život s hendikepem prostě není vždycky peříčko. Někdy na to okolí ani nemá fantazii, jako moc to může být těžké. Znám to z vlastní rodiny,“ dodává dobrovolnice Nela.

Jana Kittová