Neckargemünd 26 - 2. týden výměny v červnu

Hle člověk! Přátelství navzdory válečným hrůzám či právě proto

Aneb: S partnery z gymnázia v Neckargemündu po stopách společné náročné historie za 2. světové války

Druhý společný týden studentské výměny s gymnazisty z Neckargemündu proběhl u nás v polovině června. Pokračovali jsme po stopách rozmanitých osudů konkrétních lidí a rodin, tentokrát v našem regionu, jimž události 2. světové války výrazně zasáhly do života. Nebylo to lehké téma, za to snad smysluplné. Protože jak říkají naši němečtí přátelé: O čem se po dvě generace nemluví, mizí z povědomí a přestává hrát roli v životních volbách ohledně budoucnosti.

Rámcové souvislosti k tématu 2. světové války dostávají děti průběžně v rodinách, ve školách, ve veřejném prostoru… Co ale pokaždé hluboce zapůsobí, jsou autentické, s emocemi vyjadřované a sdílené prožitky konkrétních lidí. Co zažívali a vyprávěli prarodiče a další pamětníci, fotografie, filmy, dobové originály i repliky nejrůznějších předmětů či návštěva míst smutných událostí s tím vším spojených. Ze 40 účastníků výměny by to bylo nejspíš 40 mírně odlišných vjemů a pohledů. Připojuji níže pro ilustraci pár obrazů, co vlezou pod kůži, které si člověk odnese pod víčky.

Při úterní návštěvě pietního místa v Letech u Písku k připomínce obětí holokaustu Romů a Sintů, které fungovalo jako protektorátní „cikánský tábor“, jsme vyslechli a shlédli několikero svědectví pamětníků. Pár „obrazů z podkůže“: Již tříleté děti oddělené od rodičů jsou ponechány osudu bez péče a vysvětlení dospělých v odděleném baráku. Spí společně pod plachtou. Do rána jich několik umře. Nechávají se nadále ve společné „ložnici“ a uklízejí se po týdnu. Pytel s těly se položí ke studni, zdroji vody. Tam další týden leží. Vedoucí tábora nevyčerpá ani možné příděly potravin. Matka veřejně zmlácená dopustivší se neodpustitelného zločinu: Pohladila své dítě. Hlad, bída, zoufalství, krutost, násilí, tyfus, paraziti, beznaděj, netečnost…

Po těchto smutcích jsme ještě v úterý společně vyrazili na plavbu po Orlíku. Krásná příroda, romantické kulisy zámku, dobré jídlo a přátelské spolubytí mile kontrastovalo s prožitky předchozích generací.

Myšlení dvou mladých lidí s odlišnou životní zkušeností, která je dostala do opačných společensko-politických táborů, jsme se pokoušeli prodchnout v rámci programu Post Bellum, tedy Paměti národa, během středečního několikahodinového workshopu v Praze. Studenti se tu seznámili s příběhem českého chlapce na barikádách a německé dívky z Jeseníků. Byly jsme tu zážitkovou formou provedeni významnými životní událostmi obou lidí, které formovaly jejich pohled na svět a jejich postoje. Hledali jsme, co mají tito dva společného a co je od sebe vzdaluje. Přemýšleli jsme o síle nenávisti a pomsty a také o motivech, které vedou člověka k tomu, aby vzal do ruky zbraň a zapojil se do ozbrojené skupiny. Workshop byl inspirován skutečnými příběhy a vyprávěním pamětníků. Nutno dodat, že byl na naše studenty příliš dlouhý. Přicházeli již se slušným předporozuměním, na mnohé záležitosti již během svého studia narazili a měli je promyšlené. Cítili se pak mírně udoláni. Nicméně volný čas v našem hlavním městě si pak náležitě užili všichni a byl to pro ně kýžený příjemný bod společného programu.

Neveselé životní příběhy několika místních lidí – obětí fašismu, potažmo i jejich rodin, jejichž jména máme uvedena při mozaice ve vstupu do našeho gymnázia, jsme vyslechli ve čtvrtek. Pokračovali jsme do někdejší jindřichohradecké židovské čtvrti a navštívili modlitebnu – původně synagogu. S dalším podrobným děním a dopady 2. světové války v našem regionu jsme se ještě tento den seznámili v rámci přednášky a později i v terénu na česko-rakouském pomezí na místě vysídlené někdejší vesnice Nové Mlýny. Navázali jsme tak i na aktivitu našich předchůdců, kdy se na společném projektu na toto téma kolem Peršláku podílely již naše předešlé generace gymnazistů v rámci výuky dějepisu. Násilí a utrpení v tak velkých společenských konfliktech jako je válka, nebývají jednostranné. Od německých studentů zazněla otázka, zda existuje i pietní místo pro německé oběti odsunu po útrapách z české strany. Existuje. Vyprávěli jsme si o něm… Měření velikosti utrpení je tu obrem na hliněných nohou. Hle člověk! A trpí, ač je to absurdní, ač by nemusel…

Mezi milé čtvrteční zážitky patřilo přijetí naší skupiny na radnici, kde se naši němečtí souputníci zapisovali do pamětní knihy coby obyvatelé partnerského města Neckargemünd. Směli si prohlédnout i maketu české železnice, která je zaujme pokaždé. Nicméně složení studentských skupin není každoročně stejné – pro mnohé účastníky je tedy vše poprvé. Závěr odpoledne a večer pak děti trávily v režii hostitelských rodin. Mnozí studenti navštívili ZOO v Dolní Pěně, někteří společně sportovali, jiní pekli… V každém případě tu zúčastnění učinili zajímavou zkušenost a v několika případech vznikla i skutečná přátelství, která budou pokračovat dál i soukromě. V pátek před odjezdem zazpívali našim hostům na schodech sboristé našeho gymnázia. Bylo to jemné a dojemné rozloučení po tak emocionálně silném týdnu.

Společné téma nebylo tentokrát relaxační. Přesto však potřebné, jak zaznívalo i z úst studentů na obou stranách. Akci významně finančně podpořil Česko-německý fond budoucnosti a také město Jindřichův Hradec. Patří jim naše poděkování. V současné době již vybíráme termíny a témata na příští rok spolupráce a těšíme se na další společné chvíle.

Jana Kittová