Adopce významných hrobů: Bedřich Bendelmayer

Bedřich Bendelmayer, významný český architekt, jehož odkaz názorně vidíme v podobě našeho gymnázia. Je totiž autorem architektonické podoby naší školy. Jeho odkaz je patrný v mnohých detailech. Jeho díla zůstávají mimořádná a výjimečná do současnosti a udivují svojí originalitou, funkčností a působivostí.

Díky unikátnímu projektu s názvem Adopce významných hrobů jsme se jako škola do tohoto projektu zapojili a stali jsme se těmi, kdo se o místo posledního odpočinku věhlasného architekta starají.
Jsme hrdí na to, že odkaz Bedřicha Bendelmayera možná i trochu díky GVN rozhodně nezůstane zapomenutý.

Lenka Vetýšková, ředitelka školy

profil: Bedřich Bendelmeyer

Ikonická postava úzce spojená s podobou gymnázia, ve které ho známe i dnes, to je architekt Bedřich Bendelmeyer.

Bedřich Bendelmeyer byl významný český architekt, který žil v letech 1872 – 1932. Svá studia strávil na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod vedením Friedricha Ohmanna. Po absolutoriu pracoval v projekční kanceláři spolu se svým spolužákem Aloisem Dryákem, dále s Quidem Bělským a rovněž s Emilem Weichertem.

Během svých profesních začátků se ucházel o projektové zakázky na budovy jakými jsou Měšťanská beseda v Plzni, přestavba pojišťovny Slavie na Senovážném náměstí v Praze atd.

Spolupracoval na návrzích domů v Hradci Králové, hotelu Central v Hybernské ulici v Praze aj.

V počátcích své tvorby soustředil svá díla zejména do Prahy, jak dokládají následující příklady: Byl autorem plánů pro secesní dům v Maislově ulici na Josefově, dále ve Valentinské ulici, společenského domu na pražském Žižkově, budovy České průmyslové banky atp.

Podstatná a důležitá jsou ale i stavby, na jejichž realizaci se podílel nebo vytvořil i mimo Prahu.

Namátkou můžeme zmínit právě budovu gymnázia v Jindřichově Hradci, Gymnázium Josefa Kainara v Hlučíně nebo například budovu radnice v Osijeku v Chorvatsku a další.

Bedřich Bendlemeyer je pochován na pražském Olšanském hřbitově.

L: Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 370-371