Studentská konference Otevřená věda

V listopadu proběhla v Praze pod záštitou Akademie věd ČR studentská konference Otevřená věda. Naše gymnázium tam reprezentoval se svým badatelským projektem František Lédl z 6.A. Na záznam prezentace se můžete podívat ve videu, níže se pak můžete dočíst, jak František odpověděl na několik otázek, které jsme mu v souvislosti s jeho badatelským projektem položili.

Co je to Otevřená věda?

Otevřená věda je projekt Akademie věd České republiky, který dává studentům středních škol příležitost vyzkoušet si práci v akademickém prostředí. Studenti si zde během jednoho kalendářního roku vyzkouší práci na projektu ve vybraném vědním oboru pod dohledem odborného lektora. V tomto ročníku se konalo 117 stáží, na které se přihlásilo 819 zájemců. Celkem bylo vybráno 213 stážistů, kteří své stáže vykonávají u 112 lektorů. Každý zájemce může podat přihlášky na více stáží, celkem bylo tedy podáno 1483 přihlášek. K 18. listopadu proběhlo dohromady 17 305 hodin stáží.

Proč by měl někdo vstoupit do projektu?

"Proč?" To je otázka, kterou od ostatních studentů slýchám velmi často. Ať už se jedná o sestavování týmu na dějepisnou soutěž československých gymnázií do Českých Budějovic, nebo při debatě právě o Akademii věd. Na otázku proč, bych odpověděl asi takto: "Co třeba proto, že to je ta nejdůležitější věc, co se Vám v životě stane, co třeba proto?" Většina studentů v této době totiž nemyslí na budoucnost. Toto se musí co nejdříve změnit, protože pokud se jako studenti nebudeme ani trochu připravovat na přece tak vzdálenou budoucnost, tak až jednou přijde, nebudeme na ni připraveni. Abych se vrátil k otázce "Proč?", možná také proto, že mít v životopise za několik let napsanou účast v tomto projektu pro Vás může znamenat, například během přihlášek na vysoké školy velmi mnoho. Bude to nejen ukázka Vaší osobní znalosti tématu, kterému se budete chtít věnovat během dalšího vzdělávání, ale také ukázka Vašich ambicí obětovat pro něco užitečného svůj volný čas, zlepšit se v něčem a zvládnout zvýšenou studijní zátěž.

Jaká byla tvá motivace pro vstup do projektu?

Paradoxně jsem tuto příležitost neobjevil já sám, ale byla mi doporučena mamkou mé spolužačky Laury Šmolové. Ta mi tento projekt doporučila již dva roky zpátky. Tehdy mi vstup do projektu nebyl povolen, jelikož jsem ještě nebyl na střední škole. Minulý rok jsem zkusil své štěstí a byl jsem přijat. Do teď jsem velmi vděčný za to, že se mi tato příležitost již v tak brzkém věku naskytla. Vždy když se v myšlenkách vracím zpět, tak si uvědomuji, jaká souhra náhod vedla k tomu, že jsem se k tomuto projektu dostal a uvědomuji si také, že pro nás, mladé studenty je téměř povinnost chopit se jakékoli podobné šance která se nám naskytne.

A jak to bylo s přihláškou a začátkem projektu?

Zde bych začal již v listopadu roku 2023, kdy jsem odeslal na dvě stáže v oboru historie můj životopis, vypracoval motivační dopis a odpověděl na několik otázek týkajících se mého vztahu k historii. U většiny lektorů nerozhodují předchozí zkušenosti a počet vyhraných olympiád, ale právě zápal – zájem o téma, kterému se chtějí věnovat. To mohou uchazeči uvést například v již zmiňovaném motivačním dopisu. Následovalo několik týdnů čekání na výsledky, které jsem očekával zhruba v druhé polovině prosince. Jako první mi přišlo oznámení z pražské stáže, na kterou jsem se hlásil, že se moje přihláška dostala do užšího výběru, avšak do výsledné trojice stážistů jsem se nedostal. V ten moment jsem přijal fakt, že nejspíše nebudu vybrán ani do Brna, jelikož mi v té době bylo teprve 15 let. Jen o 2 dny později mi však přišlo oznámení z brněnské stáže, kam jsem byl přijat. Následné dny radosti spolu s všudypřítomnou adventní atmosférou budu mít však navždy spojené s tragédií na Filozofické fakultě v Praze, která se odehrála jen několik dní poté. Ačkoliv jsem byl během tohoto roku svým okolím velmi podporován, několik mých vrstevníků a spolužáků nechápalo, proč dělám něco navíc, než musím a proč raději neprožívám stejný život jako oni a proč nejsem stejný, jako ostatní v mém věku.

Na jakou stáž jsi tedy byl přijat?

Jak jsem již zmiňoval, hlásil jsem se na dvě stáže v oblasti historie 20.století, do Prahy, a do Brna. Byl jsem vybrán na stáž od Brna, konkrétně na stáž s názvem: Rusko v dimenzích imperialismu, expanzionismu a kolonialismu, pod vedením docenta Radomíra Vlčka. Zde jsem měl velkou volnost ve výběru tématu, kterému bych se chtěl věnovat. Zaměřil jsem se na rozpad Sovětského svazu s důrazem na pobaltské státy.

A jak ta stáž dále probíhala?

Ihned po Novém roce jsem se spojil s mým lektorem a domluvili jsme si první setkání, které se konalo jen několik dní před mými šestnáctými narozeninami na brněnské pobočce Historického ústavu Akademie věd. Na toto místo jsem následně dojížděl každý měsíc po zbytek roku. V průběhu ledna až února jsem si zvolil téma rozpadu Sovětského svazu. Z původní myšlenky zpracování celého průběhu rozpadu, jsem se v průběhu jara soustředil na rozpad Sovětského svazu s důrazem na pobaltské státy, kterými jsou Estonsko, Lotyšsko a Litva. Tomuto tématu jsem se následně věnoval po zbytek roku. Asi nejvíce práce jsem udělal během letních prázdnin, kdy bylo na práci nejvíce času. Od začátku podzimu jsem se začal intenzivně připravovat na závěr stáže, kterým byla studentská vědecká konference. Ta se konala 7. listopadu 2024 v hlavní budově Akademie věd v Praze na Národní třídě.

Když se ještě na chvíli „vrátíme“ do Brna, kde přesně v Brně tvá stáž probíhala?

Má stáž probíhala v budově Historického ústavu Akademie věd v Brně. Byla tam skutečně cítit studentská atmosféra, jelikož se tam v těsné blízkosti nachází, kromě komplexu budov Akademie věd, také Právnická fakulta Masarykovy univerzity a Vysoké učení technické.

Co bylo v průběhu stáže nejnáročnější?

Asi nejnáročnější byla příprava na závěrečnou studentskou vědeckou konferenci v Praze na začátku listopadu. Nevěděl jsem, co mě čeká, ale zpětným pohledem, to bylo příjemnější a jednodušší, než jsem se obával. Ačkoliv celá stáž byla naprosto odlišná od vzdělávání, které jsem zažil do té doby, nebyl pro mě tento přechod tak náročný jako jsem očekával. Student zde skutečně nese odpovědnost za svou práci a mnohému se během stáže přiučí.

Co bys hodnotil jako nejpřínosnější?

Nejpřínosnější pro mě byla jistě zkušenost práce v akademickém prostředí a důraz na samostatnost studenta. Již od první schůzky mě velmi oslovil přístup mého lektora a celé Akademie věd. To, že má student více času na vypracování o to preciznější práce bylo velmi vítaným přínosem. Stejně jako my studenti můžeme pochytit mnoho cenných zkušeností z tohoto projektu, tak i celý český vzdělávací systém se může mnohému přiučit, ať už v oblasti kladení důrazu na jednotlivce, tak v oblasti vzdělávání studentů pomocí tvorby projektů, analyzování literatury a následného výstupu s argumentací. Myslím si, že užší propojení škol s Akademií věd by přineslo benefity jak studentům, tak celému školství.

Co by měli případní zájemci a budoucí uchazeči zvážit?

Každému, kdo by měl zájem o účast v tomto projektu Akademie věd bych doporučil ať si velmi rozvážně vybere obor a konkrétní téma, kterému se chce následující rok věnovat. Také bych na každého apeloval, aby byl připraven pracovat ze všech svých sil a nevzdat stáž po několika měsících. A závěrem si vybrat místo stáže, na které se bude dobře dostávat. Nemyslím nutně časovou vzdálenost, já osobně jsem do Brna jezdil vlakem vždy 3 hodiny, ale bez zázemí v podobě části rodiny, kterou v Brně mám, by pro mě bylo dojíždění mnohem náročnější. Proto by uchazeči měli zvážit kromě všech již zmíněných aspektů, i tento aspekt dopravy.

Je něco, co bys rád řekl závěrem?

Závěrem bych byl velmi rád, kdyby se do projektu Akademie věd zapojilo více studentů našeho gymnázia, protože vím, že je mezi námi mnoho začínajících vědců, lékařů, historiků, geografů, fyziků a studentů vynikajících ve všech dalších oborech. A i když si můžou někteří ze studentů říkat, že na působení v oblasti Akademie věd jsou příliš mladí, opak je pravdou. Osobně jsem důkazem toho, že pílí, snahou a tvrdou prací se dá dosáhnout skvělých výsledků již v prvním ročníku vyššího gymnázia. Věřím, že ostatní budou, podobně jako já, ať už dříve, či později reprezentovat naše gymnázium v tak významném akademickém prostředí, jako je právě Akademie věd.