Reflexe školního výletu

Ve středu 16. října naše třída 8.A vyrazila pod vedením paní učitelky Hrůšové a paní učitelky Běhalové na výlet do hlavního města – Prahy stověžaté. Na pořadu dne byly: návštěva pravoslavného kostela svatého Cyrila a Metoděje a přilehlého Národního památníku hrdinů heydrichiády, rozluštění skupinové únikové hry a nakonec zhlédnutí divadelního představení Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé.

Naše pouť začala (jako každý jiný pořádný školní výlet) ve vlaku. Spletitými pražskými uličkami nás nohy nesly z hlavního nádraží až ke kostelu, do kterého jsme se nakrátko podívali. Pak jsme vešli do památníku, jehož součástí je i krypta, kde přišli o život českoslovenští parašutisté, kteří se v roce 1942 účastnili atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Než jsme se dostali do krypty samotné, zhlédli jsme krátký filmový dokument, který nám osvěžil znalosti o operaci Anthropoid a následné heydrichiádě.

Na problematiku druhé světové války a období heydrichiády navazovalo večerní divadelní představení Romeo, Julie a tma. Čas mezi návštěvou kostela svatého Cyrila a Metoděje a divadlem jsme strávili plněním únikových her. První hra se nesla v duchu sci-fi - soutěžící se ocitli na vesmírné lodi, kterou museli opravit a nasměrovat zpět do bezpečí. Ve druhé hře šlo o rozluštění několika hlavolamů a výsledné nalezení dávno ztracených klenotů.

Večerní divadelní představení vykreslovalo život mladé osamělé dívky židovského původu a chlapce stejného věku, který se čirou náhodou stal jejím zachráncem a milencem v plném rozmachu nacistické okupace Československa. Drama je sepsáno dle stejnojmenného díla spisovatele Jana Otčenáška.

Než jsme se po představení vydali zpět na vlakové nádraží, konal se ještě jeden kratší rozchod, abychom nasytili hladové žaludky a nakoupili malé zásoby na zpáteční cestu. Po stejných kolejích jako ráno jsme pak dorazili do Jindřichova Hradce (někteří spící, jiní zase s větším množstvím energie než kdy předtím)

Přestože některé části výletu nebyly tematicky příliš veselé, ze všech vyřazovala skvělá nálada. Návštěva pomníku poskytla přímý kontakt s historií naší země a společně s divadelní hrou připomněla jednu z hrůzných cest, kterými se lidstvo vydalo a jichž je třeba se vyvarovat, ale také je nikdy nezapomenout. Nečekaná změna našich plánů a improvizace na místě v rámci únikových her přinesla do třídy trochu soudržnosti a vstřícnosti k sobě navzájem. Jednalo se o jeden z těch závěrečných momentů našeho společného studia, na které si v budoucnu rádi vzpomeneme.

Ondřej Karlík