Sportovně-adaptační pobyt v Hinterstoderu

V týdnu od 13. do 17. května se 5.A vypravila do Rakouského Hinterstoderu na sportovně-adaptační pobyt. Na následujících řádcích nabízíme krátký pohled na celou akci očima studentů.

V pondělí ráno se celá třída sešla před budovou GVN. Když přijel autobus všichni se rychle nahrnuli dovnitř a zabrali si své místo, které jim patřilo po zbytek týdne. Byla to dlouhá cesta. Jakmile jsme přejeli hranice s Rakouskem, všimli jsme si, jak je vše okolo nás náhle čistší. Všichni si potřebovali na chvíli z dlouhé cesty odpočinout, tak jsme zastavili u McDonald’s a koupili si nějaké dobré jídlo. Po krátké přestávce jsme všichni zas nasedli do autobusu a jeli dál. Po cestě na ubytování jsme si všimli nádherné přírody. Přijeli jsme a hned začala válka o pokoje. Když jsme se ubytovali, dostali jsme chvíli čas na odpočinek – a pak jsme hned vyrazili na naší první túru. 

Pan učitel nám řekl: "Nebojte, je to jen krátká procházka na zahřátí!". Nebyla. Šli jsme po strmých terénních cestách a než jsme došli do cíle, začal silný déšť a padaly kroupy. Naštěstí to byla jen malá přeháňka. Rozhlédli jsme se na vrcholku hory a vyfotili krásná panoramata. Když jsme se pokochali výhledem, řekli jsme si: "Je čas jít dolů.". 

Cesta dolů byla příjemnější, ale stejně náročná. Jakmile jsme uviděli naše ubytování, zaradovali jsme se. Všichni byli hladoví a těšili se na večeři. Byla moc dobrá. Po večeři jsme se sešli ve společenské místnosti a zahráli si nějaké hry. 

Po tomto dnu byli všichni utahaní a po rychlé sprše šli spát.

V úterý jsme se vypravili na pěší túru do údolí v okolí města Hinterstoder. Den jsme začali snídaní a sestupem do blízkého Vorderstoderu. Odsud nás odvezl autobus do Hinterstoderu, kde jsme si nakoupili nezbytné zásoby a vydali jsme se do malebného údolí. Od pana učitele jsme dostali několik úkolů, které jsme měli po cestě splnit. Po cestě jsme se tedy fotili s místními, s kostelem či na mostě. Naše cesta trvala několik hodin, které jsme si maximálně užili. Počasí nám také přálo, bylo velmi teplo a zastávky u jezera a řeky byly obzvláště osvěžující. Celou túru jsme zvládli rychleji, než učitelé očekávali. Zpátky nás odvezl autobus pouze část trasy. Zbylé 4 kilometry jsme proto museli dojít pěšky.

Středa: Dnes jsme se vydali do Mozartova rodného města – Salzburgu, kde jsme navštívili hrad Hohensalzburg. Vylezli jsme si zde na věž, ze které bylo možné kochat se krásnými výhledy na město a okolní hornatou krajinu.

Poté jsme se šli podívat na Mozartův dům. Cestou k němu nás obklopily obchody se suvenýry, plakáty a tabule s Mozartovou tváří. Dokonce na jednom z náměstí byla obrovská zlatá koule, na které stála socha chlapce – předpokládám, že to měl být mladý Mozart.

Po prohlédnutí domu, pouze zvenku, následoval dvouhodinový rozchod. Po návratu ze Salzburgu na nás čekala večeře a oznámení, že se půjde na večerní procházku s čelovkami, díky kterým každý z nás došel aspoň na chvíli svého vlastního osvícení.

Prošli jsme si trasu kolem řeky s několika stanovišti – např. vodopád či jeskyně… (My jsme zůstali všichni živí i zdraví.)

V průběhu cesty jsme se dokonce stali součástí výjevu z Dantova Očistce – řada lidí s chmurnou tváří kráčející za sebou podél skalních stěn. Na konci cesty k nebesům a do ráje nás čekala už jen měkká postel našeho ubytování.

Ve čtvrtek 16.5.2024 jsme podnikli vysokohorský výšlap v lyžařském středisku v Hinterstoderu. Šli jsme kolem 2 malých vodních nádrží a náš cíl bylo vyhlídkové místo ve 2000 m. n. m. na kopci Schafkögel. Po cestě nás zasáhl silný vítr s mírnějším deštěm, ale naštěstí jsme zrovna byli u kapličky, do které jsme se schovali. Zhruba od 1700 m. n. m. jsme na vrchol šli už po sněhu, pozitivní na tom bylo, že dolů jsme se svezli na ochranných matracích od sloupů od vleku. Když jsme se vrátili zpět do 1350 m. n. m. navštívili jsme hezkou restauraci, ve které jsme si dali oběd. Po cestě zpět na penzion jsme se zastavili v údolí ve vesnici v Kneippark, což jsou takové malé lázně, ve kterých se chodí po štěrku a na závěr se projde uměle odpojeným ramenem potoka. To bylo po výšlapu, kde nás bolely nohy, moc příjemné. Před večeří jsme hráli u penzionu fotbal se spolužáky a zahrál si s námi i pan Zeman s panem Vyhlídkou. Během hry padlo i pár bolestivějších zranění, ale nic nemělo dlouhodobé následky. :) Večer jsme se sešli v jídelně a zpívali jsme s kytarou.

V pátek ráno jsme vstali a začali jsme den balením věcí a poslední snídaní. Poté jsme nastoupili do autobusu a vyrazili jsme na ferraty. Panovala lehká nervozita. Když jsme dorazili na místo, čekali na nás tři rakouští domorodci. Ti nám dali obsáhlou instruktáž, při které až znepokojivě často opakovali frázi ,,it’s over“. Poté jsme zahájili výstup k samotným ferratám. Ziplinou jsme se přesunuli k první skále a zahájili jsme výstup. Cesta ferratami byla trnitá, avšak zábavná. Moc nám ale nepomohly menší dešťové srážky, kvůli kterým byla skála mokrá a kluzká. Ferraty byly velmi rozmanité. Při cestě jsme zažili spoustu ziplinů, skok přes propast, chůzi po laně a spoustu dalšího lezení. Třešničkou na dortu byl visutý most, který zaskočil i zkušenější lezce. Cestu jsme si moc užili a na tento zážitek budeme určitě ještě dlouho vzpomínat.