Exkurze 2.C

Exkurze 2022 – 2.C

Minulý školní rok byl svým způsobem nezapomenutelný, zvláštně a nevšedně nezapomenutelný. Kdokoliv sebral dostatek odvahy promluvit při online výuce, byl váženou výjimkou, souhlas se dával najevo stisknutím ikony palce nahoru a o skutečnosti, že jsme si byli ve své podstatě cizí ani nemluvě. Jako by všechna tyto fakta vedla k jisté zatvrzelosti, co se naší letošní exkurze týče. Dlouho nikdo netušil, kam a jestli vůbec vyrazíme, diskutovalo se, hlasovalo a svým způsobem i bojovalo, až byl nakonec zhotoven plán exkurze do Prahy. Hlavními, nikoliv jedinými, zastávkami byla úniková hra od The Chamber a Neviditelná výstava.

Naše ranní shledání na vlakovém nádraží proběhlo pro většinu bez problémů, koupily se jízdenky a všichni jsme byli připraveni na asi tříhodinovou cestu do hlavního města Prahy. Počasí nám z obecného hlediska nepřálo. Když jsme se ocitli na pražském vlakovém nádraží, lehce pršelo. A to i během procházky historickou Prahou, Prašnou branou a kolem Staroměstského orloje až ke Karlovu mostu. A ne a ne přestat ani cestou k The Chamber. 

Komukoli, kdo hru od The Chamber ještě nenavštívil nebo o ní ani neslyšel, ji můžu s klidným svědomím doporučit. Neberte si s sebou ale jen tak někoho, spolupráce a odhodlání je podmínkou úspěchu. Já osobně bych si lepší skupinu nemohla přát. Když vám duch mrtvé holčičky našeptává možné i nemožné, volá vás k sobě a sem tam shodí knihu nebo za doprovodu skřípavých zvuků otevře dveře, je společnost členů vašeho týmu pro vás dražší než všechny ukryté poklady na světě. Hru jsme úspěšně zvládli a nejodvážnější ze skupiny byl i zvláštně odměněn, s úctou prohlašuji, že o mně se nejednalo. Před začátkem Neviditelné výstavy jsme dostali rozchod v centru Prahy, každý si přizpůsobil volný čas svému gustu, ale snad všichni jsme do něj zahrnuli jídlo, protože po únikové hře vám opravdu vyhládne. 

Poté jsme zavítali do budovy Neviditelné výstavy. Celý projekt má dvě části, první částí byla místnost se stoly a deskovými hrami přizpůsobenými pro nevidomé, které jsme si měli s nasazenými páskami přes oči čas vyzkoušet. Druhá část opět spočívá ve vcítění se do života nevidomého člověka, tentokrát mnohem ráznějším způsobem než zakrytím očí páskou. Po skupinkách nás vedli do jedné z mnoha místností, kde byla naprostá tma, nezáleželo na tom, jestli jsme měli oči otevřené nebo nikoli, vše, co jsme mohli vidět kolem sebe, byla černočerná tma. Něco, co si bylo těžké i představit, situace, ve kterých se nevidomí ocitají každodenně, to vše se stalo v tu chvílí pro nás realitou. Místnosti byly zařízené jako prostředí každodenního života, kuchyň, koupelna, dokonce i příroda. Se všemi místnostmi nás seznámil nevidomý průvodce, který dával pozor, aby se nestalo něco nám nebo okolí. Přeci jen, když člověk nic nevidí, stává se slonem v porcelánu.

Do příjezdu našeho vlaku zbývalo po skončení výstavy ještě pár hodin, a tak následoval další rozchod. Měli jsme to štěstí podívat se do jedné z prodejen hračkářského řetězce Hamleys, nejstaršího hračkářského řetězce na světě, který nabízí krom všech hraček, na které si vzpomenete, i nezapomenutelný zážitek, ať už jste malým človíčkem nebo dospělou osobou.

Na závěr chci za nás všechny poděkovat paní učitelce Hrůšové za organizaci, ochotu a snahu, kterou projevila, za obětavost, která celou exkurzi umožnila. Děkujeme.

Text a foto: Alexandra Landovská a celá 2.C