GYMNÁZIUM VÍTĚZSLAVA NOVÁKA Jindřichův Hradec

Historie školy

Kapitoly :

Založení gymnázia r. 1596
Stavba a zabezpečení školy
Výuka na gymnáziu
Učitelé a žáci
Škola v 17. a 18. století
Dočasné zrušení gymnázia
Obnovení gymnázia r. 1807
Gymnázium českým ústavem
Před první světovou válkou a během ní
Gymnázium v letech 1918 - 1938
V osvobozené republice


Založení gymnázia r. 1596

Adam II. z Hradce, který vykonával úřad nejvyššího kancléře Rudolfa II. a nejvyššího purkrabí českého království, byl získán jezuity a svou manželkou Kateřinou z Monfortu pro založení jezuitské koleje. Stalo se tak v r. 1592, kdy doprovázel pozůstatky zemřelého p. Viléma z Rožmberka z Prahy na český Krumlov. Když jel zpět přes Hradec do Prahy, dělal mu společníka jezuita Jan Vivarius. Od něho byl Adam II. z Hradce poučen o účelu a působení jezuitského řádu a již na cestě se rozhodl založit v Jindřichově Hradci jezuitskou kolej. Následujícího roku si vyžádal schválení od tehdejšího generála jezuitského řádu Claudia Aquavivy. Jeho prostřednictvím pak získal r. 1594 papežovo potvrzení.

Přípravy k založení koleje se děly rychlým tempem. Roku 1593 na svatého Jiří (24. dubna) složil Adam II. z Hradce peníze určené pro kolej, vykoupil domy pro staveniště, dal svážet materiál. Od jezuitského provinciála si vyžádal dva členy řádu, aby řídili stavbu koleje. Ti dali pokyn ke zhotovení plánu stavby a pro sestavení zakládací listiny.

Zakládací listinu podepsal Adam II. 20. ledna 1594 a vedle něho ji podepsali a své pečetě přidali Zbyněk Berka, arcibiskup pražský, Jiří Bořita Martinic na Smečně, císařský rada a nejvyšší soudce království českého, Jáchym Novohradský z Kolovrat v Košutkách, císařský rada, a Adam ze Šternberka, císařský rada a hejtman Nového města pražského. Listina byla sepsána latinsky, vložena do zemských desek r. 1597 a doslovně vepsána registrátorem zemských desek.

V zakládací listině se m.j. říká, že se Adam II. z Hradce rozhodl "k ustavičnému mládeže domácí i přespolní potěšení a cvičení dům anebo kolej s kostelem i jeho okrasami, školami s dvorem, s místy, zahradami, s domem chudých lidí s důchody vyzdvihnouti, založiti a nadati..."


Stavba a zabezpečení školy

Pro staveniště bylo vybráno místo poblíž nežárecké brány. Postaveno mělo být sedm tříd (poslucháren), světnice k ubytování žáků a další potřebné místnosti.

Ke koleji byl připojen i farní kostel a všechna práva, jež pánům z Hradce na kostel a faru příslušela, byla přenesena na představeného jezuitů. Farář sice mohl disponovat svými důchody, ale ve všem ostatním se řídil vůlí otce jezuitů. Obřady, poskytování svátostí, pohřby - to vše se dělo s vědomím rektora jezuitské koleje. I zpěv, hudba a zvonění měly být organizovány tak, aby jezuité nebyli při svých cvičeních a bohoslužbách rušeni.

Při koleji byl i kostel sv. Máří Magdaleny, ale jezuité mohli užívat i farního kostela v Jindřichově Hradci a všech kostelů na celém hradeckém panství. Rektor hradecké koleje spravoval fary v J. Hradci, v Počátkách, v Pěné, v Dráchově, v Jarošově, v Kunžaku, v Lodhéřově, v Kardašově Řečici, ve Stráži a ve Strmilově. Fary moravské části panství neuvádíme, protože odpadly od správy hradeckého rektora poté, co byla zřízena kolej v Telči. Tím byl velice posílen katolický vliv v celých jihovýchodních Čechách proti nekatolickým církvím.

Stejně důležité bylo nařízení, že nikdo nesměl školní mládež vyučovat, kdo nebyl schválen a vyzkoušen jezuity. Ti také určovali knihy a způsob vyučování. Nikdo nesměl být přijat do školské služby, kdo by nebyl potvrzen rektorem.

Také žáci byli zodpovědní za své chování rektorovi a nikoliv právu městskému. Koleji byl vykázán roční důchod 1500 kop míšenských. Městský úřad v J. Hradci byl zavázán platit koleji ročně 500 kop míšenských. První polovinu na sv. Jiří (24. dubna), druhou polovinu na sv. Havla (16. října).

Z obilnic hradeckého panství bylo koleji dáváno ročně 150 korců žita, 80 korců pšenice, 60 korců ovsa, 40 korců ječmene a 12 korců hrachu. Vždy 24. října.

Z panského pivovaru v J. Hradci dostávala kolej měsíčně 4 sudy světlého piva. Vína dostávala ročně 6 beček. Podle potřeby dostávali jezuité během roku 5 džberů kaprů, 5 džberů drůbeže a 5 kop větších štik.

Dřeva mají jezuité dostat do té doby, než kolej dostane vlastní les, kolik bude rektor potřebovat.

Stavba koleje začala na jaře r. 1595, kdy byly kopány základy. Dne 4. července 1595 byl slavnostně položen základní kámen. Položil ho syn Adama II. z Hradce p. Jáchym Oldřich.

Ještě téhož roku byly zdi vyvedeny do výše 8 stop. Hlavní osobou, která dbala na to, aby byl na stavbu včas dovážen materiál, byla Kateřina z Monfortu. Ona také uložila svému synovi, aby dal zapsat zakládací listinu do zemských desek. Roku 1599 byla vystavena jižní a západní část koleje tak, že se tam mohli jezuité nastěhovat. Stavba byla dokončena roku 1605.


Výuka na gymnáziu

Výuka byla zahájena v srpnu 1595 - zatím v soukromém domě. Dva profesoři, kteří přišli roku 1595 do Jindř. Hradce, otevřeli dvě třídy - parvu a principii.

Parva nebyla tehdy počítána do tříd gymnázia. Byla to vlastně přípravka pro gymnázium. Dělila se na dvě oddělení, na nižší (žáci "minimi") a na vyšší (žáci "minores"). V ní byli žáci tak dlouho, než byli uznáni za schopné studovat na gymnáziu. To se dělilo na dva stupně. Na třídy gramatické a na třídy humanistické.

Třídy gramatické byly: principia, grammatica, syntax.
Třídy humanistické: poetica a rhetorica.

Žáků stále přibývalo a v červenci 1596 již byla otevřena gramatica a celkový počet žáků překročil číslo 200. Byla zřízena gymnaziální knihovna, do níž zakladatel nakoupil knihy za 1750 tolarů. Výuka na gymnáziu byla přerušena roku 1597, protože tehdy propukla v J. Hradci epidemie moru a žáci i učitelé se rozprchli. V únoru 1598 byla škola zase otevřena a s ní i 4. třída - syntax. Roku 1600 přibyla poetica a roku 1602 nejvyšší třída rhetorica. Od té doby bylo gymnázium už úplné.

Kolej spravoval od května 1595 do května 1596 superior P. Jan Victoria a po něm do roku 1597 P. Václav Sturmius. Od 27. 3. 1597 stáli v čele hradecké koleje rektoři, volení provinciálem ze starších členů. Prvním rektorem byl do 3. 12. 1601 p. Mikolas Pistorius. Jeho úkolem bylo řídit kolej a dozírat na studium.


Učitelé a žáci

Jezuité založili pro chudé studenty 5. 9. 1598 seminář, který měl být vybudován při Nežárecké bráně. Zatím byl v najatém domě. Vydržován měl být z důchodu špitálu vedle kláštera sv. Kateřiny.

Se stavbou semináře bylo započato roku 1606, kdy byly strženy domy, zakoupené pro stavbu, vystavěny kuchyně i ložnice, pokoje, záchody i skladiště pro dříví. Roku 1608 byla budova dostavěna. Roku 1609 bylo v semináři 64 chovanců, z nichž 15 platilo a ostatní byli zdarma.

Seminář získával majetek - dary a odkazy různých dobrodinců a také šetrným hospodařením, takže v době zrušení jezuitského řádu roku l773 měl seminář fond 51706 zl. 40 kr.

Studenti na gymnáziu byli nejrůznějšího věku. V parvě byli pěti až desetiletí, rhétoři osmnácti až dvacetiletí. Ředitel gymnázia se nazýval praefekt, učitelé professores, magistri nebo scholastici. Vyučovalo se téměř jen jazyku latinskému, aby žáci uměli latinsky psát, mluvit i myslit. Řečtině se učilo jen půl hodiny denně v každé třídě a náboženstvi jen jednou za týden půl nebo tři čtvrti hodiny v každé třídě kromě poslední třídy.

Každý den se vyučovalo pět hodin, ve středu nebo ve čtvrtek odpoledne bylo volno. V sobotu se opakovalo co bylo probráno za týden. Hlavní prázdniny trvaly pro poslední třídu měsíc, pro předposlední třídu tři neděle a pro ostatní třídy týden. Po gymnázijních studiích se většina studentů věnovala stavu kněžskému, jiní se stali městskými nebo panskými úředníky.

Chování studentů mělo být mravné, vzorné a jemné, aby si na ně nikdo z města nemohl stěžovat. Chudí studenti vedli život velice skromný a střídmý. Zachovalo se dokonce vyprávění o jednom studentovi, který po městě žebral a co vyžebral dával rodičům a sám trpěl hlady. Říkal, že rodiče už dost dlouho živili jeho a že je už čas, aby jim to splácel. Jenom zřídka způsobil některý ze studentů ve městě výtržnost. Byl-li takový student zatčen městskou stráží, nesměl být odveden do městského vězení, ale musel být odevzdán k potrestání rektorovi.

Aby si studenti zvykli na uhlazené jednání, vystupovali často veřejně na školních slavnostech, ve veřejných divadelních hrách v koleji nebo na zámku, cvičili se v hudbě, zpěvu a řečnění.

Jáchymem Oldřichem z Hradce vymřel r. 1604 mužský rod pánů z Hradce. Jeho sestra Lucie Otilie, dědička hradeckého panství, se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, vyznavače jednoty Mikulášenců. Slavata však byl jezuity obrácen na katolickou víru a stal se zastáncem jejich gymnázia a nepřítelem hradeckých protestantů.


Škola v 17. a 18. století

Po dostavění semináře na začátku 17. století hradecké gymnázium vzkvétalo. Bylo to za praefekta Mikoláše Pistoria, který stál v čele ústavu 20 let. Bylo však ohrožováno spory většiny měšťanů, kteří byli protestanty, s Vilémem Slavatou, jenž protestanty pronásledoval. Tak např. o Velikonocích r. 1607 měšťané bránili studentům v cestě do gymnázia. Roku 1610 zaútočili občané města na jindřichohradeckou kolej, protože Vilém Slavata nechtěl plnit majestát císaře Rudolfa II. o náboženských svobodách. Studenti se rozutekli, nějaký čas se neučilo, ale postavení jezuitů se zase upevnilo, když na trůn nastoupil Matyáš a jedním z jeho místodržicích se stal Vilém Slavata.

V dalších letech postihlo gymnázium několik pohrom. Roku 1613 byla zavřena pro mor a otevřeno bylo až 8. 1. 1614. Brzy poté - 21. 5. 1615 - vznikl v semináři požár. Chytla i kolej a kostel sv. Máři Magdaleny. Kateřina z Monfortu a Lucie Otilie prosily se slzami v očích o pomoc. Protestanté však odmítli hasit jezuitské budovy. Požár se rozšířil na Nežárku, zničil 70 domů, zahubil 13 lidí, z toho 8 studentů.

Po požáru se vyučovalo jen v parvě, principii, grammatice a v syntaxi. Poetica a rhetorica byly rozpuštěny. Kateřina z Monfortu dala znovu vybudovat kolej i seminář a r. 1617 již mělo gymnázium zase všechny své třídy. Na jindřichohradeckém gymnáziu studovala v l. 1600-1617 také 48 studentů z Lužice. Když 1. června 1618 vydala stavovská vláda dekret o vyhnání jezuitů, vystěhovali se jezuité s praefektem M. Pistoriem do Pasova Pasy a gymnázium bylo v J. Hradci na čas zavřeno.

Brzy po Bílé hoře - 17. 12. 1620 - se jezuité s Pistoriem do Hradce vrátili. Než se upravila kolej, bydleli v zámku. Do koleje přišli opět 24. května 1621 a 8. června zahájili vyučováni. Teprve roku 1627 mělo gymnázium zase všechny třidy. Za třicetileté války byla výuka několikrát přerušena, ale také se do Hradce během válek často uchylovali i studenti z různých škol, aby zde svá studia dokončili. Tak např. 11. července 1634 sem uteklo z Prahy před Sasy Pasy asi Pasy 100 studujících filozofie a byli zde až do konce prosince 1634. Studia filozofická, výuka logiky a metafyziky, zůstala v J. Hradci i po jejich odchodu až do roku 1637. Tím se stalo hradecké gymnázium proslulým ústavem a z cizích zemí sem přicházelo hodně žáků.

Nová pohroma stihla seminář 17. dubna 1638, kdy vznikl v panském pivovaře požár, od něhož chytla střecha semináře. Po požáru byl pokryt novou střechou a kolem ní byla postavena bezpečnostní zeď proti ohni a tak dostal seminář podobu "pevnosti", již má dosud. Po Vestfálském míru 1648 se začal zotavovat ze svých škod J. Hradec i gymnázium. To začala vzkvétat hlavně za praefekta Bohuslava Aloise Balbína (1655-61). Žáků přibývalo tolik, že učebny jezuitské koleje nestačily a proto 16. října 1664 koupil rektor hradecké koleje tzv. Tranchymantův dům blízko koleje na místě, kde nyní stojí Masné krámy a zřídil ho pro gymnázium. To se sem přestěhovalo 21. 6. 1665.

V době obležení Vídně Turky (1683-84) se v Hradci shromáždilo mnoho uprchlíků z Rakous a jen s obtížemi se dařilo zajistit chod gymnázia. V únoru 1684 však již oslavili gymnazisté osvobození Vídně divadelním představením.

17. století v němž se odehrálo tolik válek, působilo na studenty a na jejich studium neblaze. Někteří studenti odešli na vojnu, jiní přišli o rodiče a o majetek a přestali studovat. Jiní toulaví čili vagabundi byli vyloučeni. Studenti z bohatého či šlechtického rodu nosili tehdy kordy a to byla další příčina výtržností a rvaček s tovaryši či vojáky. Tak roku 1611 byl zabit v hádce sedláky z Rodvínova u Kanclova student Jiří Stranný z Lužice. Sedláci zato museli činit pokání u kostela s hořícími svíčkami. Dne 3. října 1691 několik studentů způsobilo v noci rvačku s městskou stráži a grammatista Jakub Preining ze Soproně (v Uhrách) zabil kordem městského strážníka Petra.


Dočasné zrušení gymnázia

Dne 3. 11. 1773 byl zrušen jezuitský řád a tím i kolej v Jindřichově Hradci, kde bylo roku 1773 patnáct kněží, čtyři magistři scholastici a sedm laiků. Po 178 letech mělo být gymnázium zrušeno. Vyučovalo se však dále, protože u čitelé doufali, že vláda gymnázium nezruší. Také městská rada se snažila žádostmi a prosbami gymnázium zachovat. Dozorce škol měšťan Ignác Hilgartner psal do Prahy řediteli studií Karlu Seibtovi a ten odpověděl, že gymnázium zůstane. V říjnu 1776 přijel do Hradce na inspekci obecných škol školní rada Ferdinand Kindermann a žádal, aby město zřídilo německou hlavní školu. Kdyby město odporovalo, bude gymnázium zrušeno. Hradečtí, aby zachránili gymnázium, německou hlavní školu zřídili. Úředně bylo zrušení gymnázia v Jindřichově Hradci oznámeno 15. 12. 1778. Dopisy a deputace do Vídně a do Prahy nepomohly. Nepomohlo ani zdůrazňování městské rady, že "bez gymnázia ztratí J. Hradec svou největši okrasu a mládež ohniska dobrých mravů a vzdělání". Vyučováni bylo zastaveno l. 10. 1778. Praefekt gymnázia Jakub Pattlegh byl přeložen na gymnázium do Hradce Králové. Budova koleje byla přeměněna na vojenská kasárna pro c.k. granátnický prapor hraběte Auersperka. Kostel Máří Magdaleny se stal skladištěm. Seminární budova byla dána 9. 1. 1779 německé hlavní škole. Jednopatrová gymnazijní budova, koupená rektorem Ondřejem Kachmanem ("Masné krámy"), byla v dražbě roku 1781 zakoupena městem (říkalo se jí "staré školy"). Při požáru r. 1801 vyhořela stejně jako starý seminář a bývalá kolej (kasárna). Po požáru byla ulice rozšířena a na místě "starých škol" byly postaveny nové Masné krámy. Nejvýznamnější památkou po gymnáziu z této doby je "Historia collegii Novodomensis societatis Jesu". Je to kronika hradeckého gymnázia do roku 1745. Seznam žáků a profesorů gymnázia od jeho založení byl zachován v knize "Catalogus Personarum".


Obnovení gymnázia r. 1807

Město stále usilovalo o znovuzřízeni gymnázia a také J. R. Černín intervenoval na zemském sněmu v Praze i u vlády ve Vídni. Ta slíbila obnovit gymnázium hned po válkách. Války po francouzské revoluci se však protahovaly a tak vláda stále svůj slib neplnila. Situace se zhoršila i proto, že obec po požáru r. 1801 měla starosti s obnovou města. Na znovuzřízení gymnázia se ale nezapomnělo. Roku 1805 došlo vyzvání, aby obec podala zprávu, jak by gymnázium umístila a čím by přispěla k jeho zřízeni a udržování. Tehdy nabídla obec vládě jistinu 11400 zl. jako fond pro platy profesorů, dále nabídla gymnazijní budovu, zařízení školy, udržování budovy, dříví na otop a vydržování školníka. Kapitál 11400 zl. mohlo město státu nabídnout, protože mu je daroval jindřichohradecký rodák František Xaver Jandera. Za budovu dala obec prvé patro, jež vybudovala se svolením řeznického cechu nad Masnými krámy. V této budově bylo gymnázium až do roku 1862. Vláda nabídku přijala a obnovení gymnázia povolila. Od té doby nepodléhalo gymnázium již žádnému církevnímu úřadu a stalo se ústavem světským. Za radostného zvonění zvonů, za hřímání hmoždířů, za zvuku trub a kotlů, za jásavého volání "Vivat!" slavilo město radostné vzkříšení svého gymnázia 9. listopadu 1807. Šlechetný dárce fondu pro vydržování gymnázia Fr. X. Jandera se obnovení gymnázia nedočkal. Na oslavu jeho památky napsal ředitel dr. Ant. Decker r. 1915 jeho životopis, z něhož si připomeňme několik dat. F. X. Jandera se narodil 26. ll. 1744 jako druhorozený syn otce Václava Jandery, měšťana a místorychtáře. Matka se jmenovala Marie Anna a jeho starší bratr Matyáš. Brzy po jeho narození - za osm neděl - mu matka zemřela. Bylo jí teprve 28 let. Oba sourozenci, František a Matyáš, vyrůstali v domácnosti otce, zámožného obchodníka, pod ochranou tety Markéty Maršíkové, až do 27. června 1755, kdy jim umřel i otec Václav Antonín Jandera. Chlapců se ujal jako poručník jejich strýc, probošt Šimon Jandera. Oba studovali na jindřichohradeckém gymnáziu a pak v semináři. Po ukončeni studií působil F. X. Jandera nejdříve v J. Hradci a od roku 1783 na faře v Blažejově. Na pensi přišel znovu do J. Hradce, kterému věnoval celé své jmění po rodičích. Z daru bylo obnoveno gymnázium. Jeho památka byla uctěna tím, že Janderovou ulici byla pojmenována ulice, vedoucí od nynější Klášterské ulice k dnešní Základní umělecké škole V. Nováka. Při oslavě stoletého trvání obnoveného gymnázia r. 1907 byla zasazena pamětní deska na domě, kde žil a zemřel (Kohoušků dům).

Za prefekta obnoveného gymnázia byl ustaven dekretem ze dne 17. 10. 1807 Řehoř Ziegenbauer, dosavadní profesor v Písku. V tehdejší školské správě bylo úkolem ředitele gymnázia dozírat nad gymnázii v celém kraji a prefekt gymnázia mu byl podřízen. Úřad gymnazijního direktora (ředitele) byl spojen s pravomocí krajského hejtmana. Znovuzřízené gymnázium bylo podřízeno hejtmanství kraje táborského. Vrchním představeným studií gymnaziálních v celém království českém byl generální direktor se sídlem v Praze. Na celém ústavu bylo zase pět tříd, z nichž první tři se nazývaly classes gramatices (I. principie, II. gramatika, III. syntax ) a poslední dvě třidy byly nazývány humanitními (IV. poesie, V. rhetorika). Vyučovalo se náboženství, latině, řečtině, zeměpisu, dějinám a matematice. Nově jmenovaní profesoři převzali dekrety z rukou krajského hejtmana táborského Josefa Hikkische, jenž se zúčastnil slavnostního otevřeni gymnázia 9. 11. 1807. Dne 10. listopadu začalo vyučování - v první třídě bylo 8 žáků, ve druhé 11, ve třetí 7, ve čtvrté 26 a v páté třídě 43. V pracovní náplni měl prefekt za úkol dohlížet na výkon profesorů a učil pouze za nepřítomné učitele.

Z administrativních povinností mu bylo uloženo vést následující knihy:

  1. matriculi s podrobným seznamem žáků (asi dnešní třídní knihy)
  2. liber calculorum pro podrobný klasifikační výkaz
  3. ordinaciones scholasticae (školní řád)
  4. historii gymnázia, do níž zapisovali vše důležité, co se týkalo ústavu (dnešní kronika školy )

Profesorům nařizoval dekret dvorní kanceláře ze 16. 3. 1808, aby tříbili rozum a soudnost žáků více než paměť. Snaha profesorů měla směřovat k tomu, aby se žáci učili od začátku svého studia hbitě rozmlouvat o tom, co jim bylo učiteli předneseno. S největší svědomitostí si měli učitelé hledět kázně žáků. Dr. Fr. Roubík, na základě studia úředních spisů českého gubernia (v archivu ministerstva vnitra), líčí počáteční potíže obnoveného ústavu. Prefekt Řehoř Ziegenbauer se totiž brzy dostal do sporů s většinou profesorského sboru. Těmito vnitřními spory se zabývalo pražské vrchní gymnaziální ředitelství i gubernium. To, pochopitelně, nepřispívalo vážnosti ani pověsti ústavu. Hlavním pramenem sporu byly rozdílnosti v názoru na organizaci vyučování. Prefekt Ziegebauer hájil princip odborných profesorů, že vyučováni jednotlivým předmětům má být svěřeno odborným profesorům dotyčných předmětů. Většina profesorů zastávala požadavek profesorů třídních, podle něhož měl jediný třídní profesor vyučovat všem předmětům ve třídě a vést tudíž třídu od začátku až do konce studií. Spory se dostávaly na veřejnost a s nimi i klepy ze soukromého života. Vše bylo vyřešeno odvoláním Ř. Ziegenbauera z funkce. Odchodem Ziegenbauerovým nastala pro hradecké gymnázium doba konsolidace. Těžké počátky byly šťastně překonány a ústav, především za správy prefekta Ignáce Sekouška, vzkvétal k prospěchu nejen žactva, ale i celého J. Hradce.


Gymnázium českým ústavem

Nová, lepší doba nastala ústavu příchodem Huberta Hudce, dosavadního rektora koleje piaristů v Benešově a zároveň vicedirektora tamního gymnázia. Nastoupil na zdejší ústav 10. záři 1832 a působil v jeho čele jako prefekt do roku 1848. Od roku 1848 do roku 1862 měl již titul ředitele. Stál v čele gymnázia ze všech ředitelů nejdéle - 30 let. Byl vzdělaný v klasických jazycích a ve filozofii. Svým vzděláním, případnou přísností a laskavostí silně působil na studenty. Podstatu svého smýšlení a cítění vložil do svého hesla, jež napsal pod svůj obraz - "Pravda vysvobodí Vás!". Životní zkušenosti, jež získal poznáním osudu svých přátel Hanuše a Klácela, stíhaných pro jejich filozofické názory, učinili z něho muže uzavřeného, opatrného, dívajícího se na duchovní úroveň svého okolí s jistou aristokratickou povýšenosti. Nebyl přítelem psaní a úřadování. Obyvatelstvo města si ho velice vážilo a při odchodu do penze byl zvolen čestným měšťanem. Roku 1853 vydal první českou výroční zprávu gymnázia v Rakousku. Tento pokrokový ředitel prožíval těžké chvíle s celým ústavem v době Bachova absolutismu a vedl ho čestně do 60. let 19. století, do vrcholného období národního obrození.

Na zdejším gymnáziu tehdy vyučovali většinou profesoři, kteří vycházeli z pražské univerzity jako odchovanci Dobrovského a Jungmanna. Někteří z nich vyučovali žáky česky (soukromě). Jakmile úřední nařízení povolovalo výjimky z používání němčiny jako vyučovacího jazyka, ihned využívali této možnosti, aby učili některým předmětům česky nebo češtině jako nepovinnému předmětu. Zákonem o řeči vyučovací dne 9. 12. 1854 bylo stanoveno, že vyučování se má díti v takovém jazyce, kterým vzdělání žáků by se nejlépe provedlo a kterému žáci nejvíce rozumějí. Hradecké gymnázium bylo zmocněno vyučovat na nižším gymnáziu češtině tři hodiny a němčině dvě hodiny týdně. Roku 1848 přichází nařízení, aby se povinně vyučovalo češtině i na gymnáziu v Jičíně, Hradci Králové, Písku a v Jindřichově. Hradci.

Od tohoto roku se na jindřichohradeckém gymnáziu, tak jako na většině gymnázii, začalo vyučovat česky náboženství, dějepisu, zeměpisu a přírodopisu. V čele ústavu stojí nyní ředitel, který má za úkol konat týdně porady sboru "v duchu pravého vědeckého rozvoje". Školy měly být vedeny "vědecky, didakticky a pedagogicky". Učební hodiny byly zvýšeny z 18 na 20.

Velkou reformou prošlo gymnázium r. 1849, kdy bylo přeměněno na školu osmitřídní. Povinnými předměty se podle nového učebního plánu, staly náboženství, latina, řečtina, čeština, němčina, zeměpis, dějepis, matematika, fyzika, přírodopis, filozofická propedentika. Vedle těchto povinných předmětů, byly zavedeny i předměty vedlejší - krasopis, kreslení, jazyk francouzský, později v šedesátých letech zpěv a tělocvik. Od ledna 1850 byla obnovena soustava odborných učitelů. Jednotlivé třídy už nebyly pojmenovány podle učebního směru (parva, principie atd.), ale podle řadových číslovek prima, secunda až octava. Osmitřídní gymnázium bylo rozděleno na dvě oddělení o čtyřech třídách - "nižší" a "vyšší".

Jindřichohradecké gymnázium bylo prohlášeno r. 1851 úředně za vyšší. Vedle těchto změn bylo 3. června 1849 ustanoveno, že každý žák, chce-li se stát řádným posluchačem na univerzitě, musí se podrobit zkoušce dospělosti. Dne 11. října 1851 konali jindřichohradečtí abiturienti první maturitu. Při ní byla provedena inspekce celého gymnázia. V druhém pololetí školního roku 1861 se stala čeština jazykem vyučovacím vedle němčiny. Tak gymnázium opět pokročilo na cestě k ryze české škole. Na začátku 60. let počet žáků na gymnáziu vzrostl na 500 a tak se již do "starých škol" nevešli. Proto bylo rozhodnuto, aby se gymnázium přestěhovalo do bývalého semináře, kde byla chlapecká a dívčí škola. Dívčí škola přešla r. 1862 do I. patra nad Masné krámy a gymnázium do I. patra semináře. V přízemí i nadále byla škola chlapecká. Tak se ředitel H. Hudec na konci svého působení dočkal nové úpravy gymnázia, jež bylo městskou radou vybaveno novým nábytkem.

Nástupcem Hudcovým se stal Jakub Matěj Růžička, bývalý ředitel gymnázia v B. Bystřici. Ředitel Růžička sestavil pro zdejší ústav kázeňský řád, který byl 31. 8. 1863 schválen úředními místy a podle něho jako vzoru si vypracovaly disciplinární řád všechny střední školy v Čechách. Osobní návštěvou u hraběte Richarda Belerediho dosáhl zvýšení platů učitelů, kteří byli, na základě této intervence, povýšeni do druhé služební třídy.

Kázeňský řád je rozdělen na několik částí. V úvodu se hovoří o poslání gymnázia. Úkolem gymnázia je připravit žáky pro studium na univerzitě a "k jinému vyššímu povolání a většímu působení v praktickém životě vůbec". Gymnázium má dáti žákům vzdělání vědecké i výchovu mravní. Žák se má proto podrobit všem nařízením školy, aby ústav mohl své posláni splnit. Po úvodu následují nařízení, týkající se školy a církve, chování žáků mimo školu a tresty žáků. 0 škole se v disciplinárním řádu mluví jako o posvátném místě vyučování, kam žáci mají vstupovat s odkrytou hlavou. Při vyučování ať se žáci "chrání všelikého i sebemenšího vytrhování a zachovávají na vlas, cokolivěk profesorovi pro vyučovací hodinu naříditi zapotřebí se vidí". Nedovoluje se pochopitelně, opisování. Zajímavý je způsob, jímž se tento zákaz zdůvodňuje. Ten kdo opisuje, dává tím najevo, že nepochopil svého povolání a svaté povinnosti, která mu ukládá, aby sebe sám vzdělával. Řád doporučuje četbu knih a přikládá jí velký význam. "Důtklivě se klade jednomu každému na srdce, aby, když sobě knihy ku čtení volí, o této tak důležité věci poradil se s profesory svými". V předpisu o chování žáků mimo školu se připomíná, že "čistotou a slušností, znaky to vyššího školního vzdělání, dochází studující nemalé obliby". "... čistota i k nejnepatrnějším věcem vztahovati se má", "nicméně pošetilé bažení po módě trpěti se nebude. Při všech slavnostech veřejných jest žádoucno, aby studující vyšších tříd ne-li v černém, aspoň v tmavém šatě a v černém klobouce se objevili". školní řád nabádá paragrafem 35. žáky ke vzájemné pomoci a vzájemné výchově žáků. "Poněvadž společné učení žáky takřka sbratřuje, mají vždy jeden k druhému přátelsky a laskavě se míti, bezúmyslné urážky shovívavě snášeti, zúmyslných se nemstíti; od zlého jeden druhého bratrsky odrazovati, k dobrému pak příkladem a radou vespolek se povzbuzovati.". Má-li škola splnit své výchovné poslání, musí být ve spojení s rodiči žáků. Když pročítáme tento řád, pak vidíme, že je na svou dobu moderní a mnohé jeho zásady platí i dnes. Ředitel J. M. Růžička dbal i na to, aby mezi žáky byly pěstovány zpěv a hudba. Pro tuto činnost získal profesora Českého. Jeho přičiněním byly pro žáky získány hudební nástroje. Další nástroje dostala škola od ředitele kůru Františka Vacka po rozpadnutí dechové hudby městské, a jejíž založení Fr. Vacek r. 1862 usiloval. Tak vznikla padesátičlenná studentská hudba, jež byla ve městě velice oblíbená. Vystupovala na veřejných akademiích a doprovázela studenty na jejich výletech, jejichž tradici založil také ředitel Růžička.

První výlet se sice konal již 21. 6. 1860 do proboštských lesů a druhý výlet 24. 6. 1862 do Kardašovy Řečice. Nejslavnější z prvních výletů byl však výlet 6. 6. 1863 na Jemčinu. Ředitel Růžička pro něj vypracoval zvláštní řád.

Zákony k výletu, jenžto se dne 6-ho června 1863 v Jemčině odbývati bude

  1. V sobotu se každý bitím (rázem) 1/4 na 6 dostaví k tělocvičně, kde polní znak na klobouk obdrží; radno jest, aby z domu již každý s teplou snídaní v žaloudku zahřán, a natřenými nohami lojem přišel, by se mu na nich žádných puchýřů nestalo.
  2. Každý budiž zaopatřen se svým vlastním jídelním a sice sprostým náčiním v papíře zaobaleným špagátem svázaným a v prsní neb závěsné kapce schovaným.
  3. Na znamení bubnu a nebo trouby všichni se sestavovati budou v řad a šik.
  4. Každý následuje svého náčelníka a stoje v šiku chovejž se pokojně a tiše naslouchaje velení.
  5. Při pochodu v městě každý turnerským krokem hrdě si vyšlapuj, a na velení ohledně se točení neb odpadnutí pozoruj.
  6. Nikdo nebeřiž s sebou hůlku a uhorčen na cestě nepí.
  7. V Jemčině půjde četa za četou v slušném pořádku do kostela na mši svatou, zpívaje tam (mešnou) píseň.
  8. V témže pořádku potáhne se z kostela v řadu a šiku a teprve po uděleném rozkazu rozejde se k zábavě. (N. B. Tu se sdělí pořádek v stolování a posluze po jednom k pěti na každé straně.)
  9. Na dané znamení každý se dostavi k modlidbě a k obědu a posadí se přečtením svého jména na svoje místo.
  10. Mezi jídlem chovejž se každý slušně, aniž by tím své a obecné veselosti na újmu byl.
  11. Po jídle zaobal každý opět svoje jídelní náčiní do papíru a uschovej ho k sobě
  12. Při plesné hudbě panujž pořádek a slušnost
  13. Zpěváci na obdržené znamení bez výminky vždy všichni se dostaví a vyplní rozkaz kapelníka.
  14. Deklamátoři hledejtež rozkazův u ředitele.
  15. Na dané znamení k zpátečnímu pochodu (7 hodin) postaviž se každý bez prodleni do šiku a postupuj v obvyklém pořádku.
  16. Dorazivše do města nazpět, pochodí se v šiku až ku gymnáziu, kde se slušně a bezhlučně rozejíti nařídí

Místodržitelským výnosem ze dne 9. října 1866 bylo naše gymnázium spolu s pražským akademickým gymnáziem a gymnáziem v Hradci Králové a v Písku prohlášeno za čistě české. V této době vyšel z gymnázia v J. Hradci Bohuslav Jablonský, František Pravda, Václav Filípek, Tomáš Bílek, B. Eiselt, Ferdinand Tadra, František Studnička, Em. Miřiovský.

Dne 12. října 1869 byl německý jazyk prohlášen nepovinným, od konce školního roku 1870 byly zapisovány česky i události do ústavní kroniky. 20. záři 1875 odevzdal nově jmenovanému řediteli Al. Vaníčkovi ředitel Růžička, při svém odchodu do penze, všechny věci náležející ústavu. Ředitel Al. Vaníček působil na zdejším gymnáziu až do roku 1882, kdy byl pro své hluboké znalosti jmenován řádným profesorem srovnávacího jazykozpytu na Karlově univerzitě. Byl prvním světským ředitelem našeho ústavu. Až do této doby zastávaly úřad ředitele vždy osoby duchovní.

Rok 1880 byl pro zdejší studenty významným proto, že přičiněním některých jindřichohradeckých dam dostali nádherný prapor, který byl 25. července 1880 za přítomnosti mnoha oficiálních hostí vysvěcen na školním nádvoří.

Vaníčkovým nástupcem byl ředitel Aug. Pirchan. Z doby jeho ředitelování máme jeho vlastní rukou psaný oběžník, v němž dává pokyny žákům pro organizaci výletu a který nám věrně přibližuje atmosféru školy tehdejší doby.


Před první světovou válkou a během ní

Náš ústav před I. světovou válkou zažil několik afér. Jednou z nich bylo odhalení podvodu při písemných maturitních zkouškách z řečtiny ve středu 14. prosince 1911. Podle výpovědi profesora Plicky se stalo následující. Od 11 do 12 hod. dozíral u maturit prof. Plicka a o půl 12. zpozoroval, že ve čtvrté lavici uprostřed u žáka Tlachny padly nějaké spisy na zem. Šel tam a nalezl deset hektografovaných překladů druhé části zadaného tématu; protože již někteří žáci právě odevzdávali práci, nechal je dopracovati a po odevzdání všech úloh prohlédl ještě lavice a tu nalezl ve třetí lavici, kde seděl žák Roubík, překlad první časti daného tématu. Oznámil svůj nález řediteli a práce i hektografované lístky mu odevzdal.

Po nové prohlídce třídy byl nalezen jen Lepařův slovník. Profesor Müller prohlédl hned úlohy a srovnal hektogramy. Byli vyslechnuti žáci. Žádný nevěděl, jak se tam "taháky" objevily. Žák Prášek řekl, že když přišel ze záchodu, měl je na lavici. To, že je přinesl, nepřiznal. Původce hektogramů se zjistit nepodařilo. Podstrčený překlad byl dle úsudku profesora dr. Müllera i jiných filologů nedokonalý. Zemská školní rada rozhodla o volném dni konat za přísného dozoru maturity z řečtiny znovu.

To, že Fárův hostinec byl místem, kde se zpracovávala témata písemných maturitních zkoušek, je věc známá. Jeden maturant z roku 1908 - Ludvík Radoš - na takto konané maturity vzpomíná básní, kterou napsal v roce 1960.

Jistě by nás zajímalo, jací byli tehdy žáci a jak se chovali. Namátkou vybrané protokoly o přestupcích žáků z let 1898-9, 1903-4 a 1904-5 ukazující, že žáci museli být trestáni za nepozornost při vyučováni, za nepokojnost, za neomluvené hodiny, za neposlušnost, za opisování, za čtení pod lavicí, za vyrušování, za napovídání, za rytí do lavic, za rvačky, za návštěvu divadel. Pouze za poslední přestupek dnes nemusíme žáky trestat. Jinak se dopouštějí stejných přestupků jako jejich kolegové téměř před sta lety.

Všimněte si některých zápisů:

Žák L. K. ze VI. tř. "bývá stále nepozoren - buď dětinsky si hraje nebo hlavu do rukou skládaje". Proto se mu dostalo připomenutí třídním a výstrahy, že by věc ta za vzdornou vyložena byla, kdyby se nepolepšil.

V. B. ze VII. tř. byla udělena ředitelská důtka, že "při náboženství četl knihu z cizi knihovny vypůjčenou a když byl vyzván, aby ji profesoru náboženství vydal, vzpouzel se a nevydal".

J. Š. z V. tř. byl potrestán důtkou ředitele, že v těsnopisu strkal spolužákovi K. papírky za kabát a že vůbec často při vyučování papírky se zaměstnává, "jsa roztržit a nepozoren a mimo to neslušnou poznámku učinil při příchodu prof. Kartáka do těsnopisu".

J. T. z V. tř. potrestán důtkou ředitelskou, že "nespokojen byl v řečtině s censem svých dovedností, dále že přináší do školy věci nepatřičné (kuřácké náčiní) a že při vyučování zabývá se psaním domácí úlohy".

A. B. ze II. tř. "hučel dvakrát při odchodu prof. Kartáka, vyběhl uličkou mezi lavicemi, hrozil rukou za profesorem a pravil: "To je katecheta?!"". Přisouzen mu jednomyslně karcer čtyřhodinový a jakožto následek druhého již karceru snížena známka z mravů na méně zákonné pro neuctivé chování k učiteli.

Fr. Ch. ze II. tř. obdržel šest hodin karcer za to, že padělal a pode jménem "c. k. ředitele gymnázia poslal lístek korespondenční rodičům Hobzovým, aby jím žal způsobil, dávaje jim věděti, že syn ztratí osvobození od platu školního";.

J. Š. z I. tř. byl "21. 10. bez dovolení v divadle, za čež byl potrestán tím, že mu zakázána návštěva divadla vůbec".

Student F. ze IV. tř. dostal důtku ředitele "za rvačku, již ztropil, když šel do kostela; mimo to neslušně na ulici před profesorem pokašlával".

Jiný žák se "ve třídě zavřel a smál se výtce". Dostal za to ředitelskou důtku.

Student V. dostal řed. důtku pro neúctu k profesorovi ("poslal k němu žáka Autengrubera aprilem" ).

M. a Š. dostali tř. důtku, protože nebyli na velikonoční exortě a šli na procházku ( "zapomněli" ).

"J. H. a K. se Š. přes zákaz profesorův po chodbě běželi, domnívajice se, že za rohem jich již p. profesor nepozoruje". Pan profesor je za rohem viděl a dostali ředitelskou důtku.

"A. K. na potkání fackoval B. za to, že konal svědomitě co mu bylo třídním poručeno, totiž poznamenati, kdo chodí ke stolu a k tabuli bez příčiny". Dostal za to řed. důtku.

Fr. ze VI. tř. dostal tř. důtku pro neuctivé mluvení o řediteli. "Zrazoval matku žáka I. ročníku M., aby k řediteli nechodila, že to stejně není nic platné".

F. D. ze VI. tř. "pro nemravnost a nemravné styky s paní K. vyloučen lokálně z veřejného i soukromého studia".

M. ze II. tř. byl potrestán 2 hodinami karceru za neúctu ke školnímu zařízení. "Smál se spolužákům, nazývaje censury pohlednicemi a byl opět smělý a rozpustilý".

Takovýchto přestupků se dopouštěli žáci gymnázia na konci Rakousko-Uherské monarchie. Ze zápisků prof. Rosy vidíme, že se žáci o mnoho nezměnili ani v novém státě mezi první a druhou světovou válkou. V jeho poznámkách pro konferenci můžeme číst: V. při zeměpisu nevidí, jakoby spala; J. při vyučování křičí; L. hrál při kreslení loutkové divadlo; T. cvičil v kravatě a zlobil v Tv; F. četl při kreslení psaníčka od žákyně Č.; V. vyrušuje zvuky různými; Ch. a K. zlobí žákyni K.; T. a V. se prali na chodbě o přestávce ve 12 hod. před cizí osobou.

Jestliže se zmiňujeme o přestupcích žáků, pak to neznamená,že by se žáci věnovali jen zábavám neušlechtilým. Pořádali výlety s bohatým kulturním programem, jak je známe z každoročních přednášek o J. Hradci. Máme zachovány pozvánky na řadu takových výletů. Studenti vydávali čas od času své časopisy. jeden z nich věnoval českokrumlovský archivář Fr. Navrátil muzeu. Je to ručně psaný časopis "Práskačka". Vycházel v červnu - červenci 1864 každou neděli. Studenti - kvartáni - v něm psali o svých spolužácích. V časopise není ani zmínka o profesorech. Vedle veršů o děvčatech či veršované oslavy dýmky a sklenice je tam zastoupena divadelní parodie a napodobení jarmareční písně. V časopise jsou i narážky na tehdejší politický život. Jednou z nejkrásnějších studentských tradic našeho ústavu bylo, jak píše ve svém článku dr. j. Heš, muzicirování. Na gymnáziu byla provozována hudba dechová i orchestrální. Studentská dechovka byla zvána na významné oslavy ve městě, doprovázela studenty na jejich tradičních výletech i na cestách do jiných měst. Jednim z jejích nejvýznamnějších kapelníků byl Josef Dobrodinský z Kunžaku. Studenti pořádali hudební akademie, na něž vzpomínali rádi jak obyvatelé města, tak i účinkujicí, mezi nimiž byli i později významní hudební umělci - B. Dobrodinský, Vít. Novák, Karel Bermann, V. Kalabis. Celkem poklidný vývoj gymnázia byl přerušen světovou válkou. Řady studentů prořídly odvody stále mladších a mladších ročníků, takže na konci škol. roku 1917-18 bylo v šesté třídě šestnáct, v sedmé třídě dvanáct a v osmé tř. jen pět žáků. Čas od času se vraceli do tříd na čtrnáctidenní dovolenou v uniformách někteří studenti, aby tak válečným studiem a válečnými zkouškami absolvovali příslušnou třídu. Na konci války si studenti pod vedením profesora Mosteckého a za pomoci svého kolegy vojína Josefa Koláře a jeho otce založili na šindelně knihovnu s čítárnou. Zde pořádali diskuse o literatuře, politice a o socialismu. Jádro tohoto kroužku tvořili Fr. Hamerník, L. Zelenka, A. Houšková, V. Zuda, K. Bauška, J. Hojovec a další. Docházel sem i vysokoškolák, pozdější historik Josef Klik. Dr. J. Heš uvádí, že zde po večerech tajně recitovali básně Nerudovy, Dykovy, Macharovy a Bezručovy. Schůzky střežil otec Kolář. Profesoři o tomto počínání studentů věděli, ale nic neprozradili. Besedy jim dávaly to, co škola za války dát žákům nemohla.


Gymnázium v letech 1918 - 1938

Dne l. máje 1918 se studenti tajně zúčastnili manifestace a odpoledne stávkovali. Také manifestace 16. května 1918 k padesátému výročí položení základního kamene Národního divadla se studenti zúčastnili. Koncem září 1918 se konala v restauraci "U Holuba" první studentská schůze, na níž bylo rozhodnuto ustavit studentskou organizaci. Organizátorem této činnosti byl i tehdejší student Jan Muk. Bylo rozhodnuto uspořádat sbírku na národní Svatováclavský dar, poslat pozdravnou adresu básníkovi Hviezdoslavovi a založit Slovenský fond, z něhož měl být v J. Hradci podporován jeden student ze Slovenska.

Dne 3. listopadu - den před zahájením vyučování v samostatném Československu - byla založena společně se žáky obchodní školy studentská organizace, jedna z prvních v Čechách. Zástupce studentské organizace přednesl řediteli Ferd. Hoffmeistrovi požadavky studentů - zrušit disciplinární řád, zavést studentskou samosprávu, dovolit studentům, aby se mohli učit střílet pro případ nebezpečí ze sousedního Rakouska. Řada věcí z těchto požadavků byla splněna. Slovenského studenta však gymnázium nedostalo. Slovenština se ale ve zdech gymnázia přece jen ozvala. Polní kurát maďarské posádky Galat by1 Slovák a učil na gymnáziu slovenštině. Tak plni energie a elánu zahájili studenti svou činnost na gymnáziu v novém státě.

V březnu 1919 došlo ke společné poradě zástupců studentstva s ředitelem dr. Ferd. Hoffmeistrem a výsledkem dohody byly "Základy samosprávy studujících čsl. gymnázia v Jindř. Hradci". Úkolem samosprávy bylo povznést mravní a výchovnou úroveň školy a žáků (dobrovolnou kázní, spoluúčastí žáků na udržování pořádku a spoluzodpovědností) a připravovat žáky k veřejnému životu. Podniky, které studenti pořádali, byly uskutečněny jednak za součinnosti celé organizace, jednak to byly akce jednotlivých kroužků. Samospráva pořádala taneční věnečky, čajové večírky, koncerty, přednášky, studenti hráli divadlo (např. r. 1919 Jirásek: Filosofická historie, r. 1924 Plautus: Chlubný vojín, r. 1926 Tyl: Strakonický dudák, r. 1927 Shakespeare: Sen noci svatojánské, r. 1929 Čapek: Loupežník). Dočasně fungoval kroužek šachový, trvale pracoval kroužek sportovní a dechová hudba. Pouze tradiční mikulášský průvod studentů, spojený s návštěvou některých rodin, nebyl od r. 1924 povolen. Okresní politická správa v J. Hradci dne 27. 11. 1924 píše studentovi Zudovi, že jeho žádosti navštívit se skupinou mikulášskou rodiny, které si to přejí, "nepovoluje, protože veřejnost si stěžuje na tyto maškarní průvody, jednak že ředitelství gymnázia nedalo svolení".

Před druhou světovou válkou v letech 1937-39 vydávají studenti nejúspěšnější ze všech studentských časopisů - časopis Jeřáby. Měl vysokou úroveň, byly v něm otiskovány básně studentů, jejich úvahy, povídky, vtipy a recense. Do časopisu, jehož odpovědným redaktorem byl profesor dr. V. Mostecký, psali studenti Vl. Bělohlávek, Zdena Školaudyová, M. Hašek, Zd. Kryzánek a další. To již bylo gymnázium ve své nové budově, jejíž stavba byla 20. ledna 1921 zadána staviteli J. Šonskému a v níž l. září 1923 bylo zahájeno vyučováni. Projekt gymnázia vypracoval arch. Bedřich Bendelmayer. Budova byla postavena v pěkném a klidném prostředí parku, s tělocvičnou, odbornými pracovnami a laboratořemi i se školním hřištěm. Zásluhy o vybudován&ia


Profil školy

Přijímací řízení

Kontakt

Rozvrh

Školní jídelna

Webmail

Novinky a plánované akce

Gymnázium Vítězslava Nováka

Jindřichův Hradec
Adresa: Husova 333/II
37701 Jindřichův Hradec
Telefon škola: 384 361 253
Telefon školní jídelna: 384 362 385
E-mail: sekretariat@gvn.cz

Partneři